MVP Brno
Bylo na čase oplatit Martině a Čikovi jejich návštěvu, tak jsme to spojily s výstavou :-) Cilka opět nastoupila ve třídě mladých a opět měla silnou konkurenci. Paní rozhodčí váhala, obě holky nám v pohybu trošku poskakovaly a obě trochu rolovaly ouška, ale nakonec nám podala ruku jako první a Cilka si tak rozšířila svoji výstavní sbírku o druhého českého CAJCe. Tak jako vždycky na české výstavě jsme počkaly na závěrečné soutěže a zúčastnily se přehlídky v Národní ceně. K večeru jsme si naplánovaly procházku do parku a do psího výběhu, který má Martina kousíček od domu. Čeho jsme tady byly svědky, to se hned tak nevidí :-( Protože tam bylo poměrně plno, sedly jsme si chvilku na lavičku nad výběhem, kecaly a pozorovaly dění uvnitř. Zaujala nás jedna dívčina, která se už dobrou půlhodinu snažila přivolat svou pitbulku. Některé metody odchytu psa radši ani nebudu popisovat, každopádně se k ní nedostala blíž než na dva metry. Každý další krok znamenal couvnutí její fenky. Bylo mi té fenky moc líto, tak jsme se zvedly a zamířily do výběhu. Zeptala jsem se oné slečny, jak se psice jmenuje, vytáhla jsem obyčejné psí sušenky z kapsy a začala ji volat. O jídlo měla zájem, ale z ruky si ho vzít nejprve nechtěla, pak jo, ale každý můj pohyb druhou rukou znamenal cuknutí. I tak mi to trvalo cca 5 minut a držela jsem ji za obojek... Na naštvané odseknutí její majitelky, že to prosím chodily od čtyř měsíců do jednoho roku na cvičák a takhle to dopadlo, jsem radši nereagovala, fakt nevím, co bych jí na to měla říct. Chudák pes...
No a když už jsem byla v Brně, tak jsem se s Luckou Gabrielovou domluvila na výcvikové lekci obedience, takže jsme se v neděli ráno sešly na hřišti uprostřed lesa kousek od zoo a i když byl neskutečný pařák, v luxusním chládku jsme daly našim miláčkům trochu do těla :-) Luci moc děkuju za spoustu nových tipů a nápadů :-) No a den jsme završily krásnou, cca 2 hod. lesní procházkou...Marti děkujeme za azyl, za společnost a těšíme se zase někdy příště :-)))