Už když jsem bydlela v Ostravě v garsonce, moc jsem si přála pejska. 13 let mi dělal společnost pudlík Filípek, který po mém přestěhování zůstal z důvodu vysokého věku u rodičů a krátce na to jsme o něj přišli... a mě moc chyběl psí kamarád. Takže je celkem jasné, že hned po přestěhování do domečku na venkově se moje myšlenky začaly ubírat jediným směrem... Jenže nastal dost zásadní problém... které plemeno bude to pravé?
Prostě jsem si nedokázala vybrat... Strávila jsem hodiny na internetu, až jsem skončila na stránkách psího útulku v Kopřivnici a řekla jsem si, že to bude to nejlepší řešení. Zalíbil se mi na fotce jeden menší pejsek a po pár dnech jsem se konečně odhodlala jet se na něj podívat. Hlavně se moc nedívat na ostatní psi, opakovala jsem si... Procházela jsem kolem kotců, všichni psi štěkali a doráželi na mříže, až se můj pohled zastavil na středně velkém strakatém pejskovi, který seděl u mříže, koukal na mě a ani se nehnul. Chvilku jsme si hleděli do očí a já udělala to, co se samozřejmě nemá, prostrčila jsem ruku mříží a fenka ( jak jsem zjistila ) si mě oběma packama chytla... No myslím, že to není třeba dále rozvádět, za dva dny jsem si pro Nelinku přijela a odvezla si ji domů :-) Vlastně ani nevím, jestli ten pejsek z fotky tam ještě byl ( spíš myslím, že ne ), Nella si mě prostě vybrala :-) O její minulosti nic nevím, pouze to, že byla odchycena ve městě jako toulavý pes a měla tehdy zhruba rok, v útulku byla 3 měsíce... Je hodně citlivá a těžko snáší, když ji nechám samotnou na cizím místě ( doma nebo v autě je v pohodě ), při práci je velice vnímavá a má úžasný veselý projev, je prostě ráda středem mojí pozornosti :-)
Nelinka druhý den u nás, na své první procházce
Když jsem se pak po čase začala s Nellou objevovat na různých pejskařských akcích, hodně lidí mě upozorňovalo na to, že mám moc hezkého strakáče... Pro mě naprosto neznámý pojem :-) Opět jsem začala pátrat na internetu a musela jsem uznat, že jistá podoba tu opravdu je. A protože Nella je pro mě dokonalá parťačka, bylo rozhodnuto, že dalším pejskem u nás doma bude český strakatý pes.
Na Cilku jsem si počkala skoro rok a půl, s paní chovatelkou si napsala hromadu mailů, na dálku si protrpěla hárání, krytí, sono a konečně mi 16.5. přišel mail s fotkou 3 strakatých slečen a dotazem paní chovatelky, jestli mám pořád ještě zájem :-))) Cilka je úžasné stvoření s obrovským elánem, do všeho se vrhá doslova po hlavě, miluje pohyb, lidi a Nellu :-)
Tímto chci moc poděkovat chovatelce Erice Fiantové ( ch.st. Zlatíčko ), že mi Cilku svěřila...
Cilka první dny u nás
Nebyly nalezeny žádné štítky.
|
|